sayonara: Většina populace je líná jak prase a přemýšlení bolí, takže matika je tím pádem fujky.
Ale zase si pak někteří nejmenovaní z nás přijdou na pěkné peníze z doučování...
nekra: Taky jsem si myslel, že matika je zábavná a není těžká, dokud to byla základoškolská a středoškolská matematika. Matematika na vš je něco "úplně" jiného, hromady definic, vět a důkazů.
Záleží, o jakou matematiku jde. Ta podoba není jen jedna a odlišnosti jsou značné.
tlapka: Matiku jsem jako svůj nejoblíbenější předmět vnímala, když jsme brali právě ty bezpodmínečně pro každého uplatnitelné věci. Viděla jsem bezprostřední možnosti jejího využití. Na vyšším gymplu už to bylo nahoru a dolů - třeba goniometrické funkce mně nebavily nikdy, analytická geometrie ohromně. Vyžívala jsem se ve výrokové logice a na výšce později i v predikátové. Bavilo mě přemýšlet, jak sestavit trojúhelník, když znám tohle a tohle, i když mě prudilo to pak převést do praxe a doopravdy ho narýsovat. :D I to, co mě nebavilo, jsem se ale vždycky naučila, jednou nebo dvakrát jsem měla z matiky na vysvědčení dvojku, jinak samé jedničky.
Nikdy jsem se netajila tím, že mít na výběr mezi hodinou matiky a jazyka, šla bych na jazyk. Myslím, že nikoho z mých spolužáků to od vlastního studia matematiky neodradilo, stejně jako mě od humanitních disciplín. :)
hroznetajne: Tak ono hodně záleží na učiteli, jakým způsobem to podá. Hlavně každý mozek pracuje jinak, matematika se musí různých žákům vykládat trošku jinak. To je alespoň můj názor. Já jsem matematiku nesnášela a jednou jsem z ní zhvízdla 4 na výzo, ale našla jsem si super doučování. Ten pán zjistil, že potřebuji nějakou konstrukci, které bych se držela, nějakou logickou posloupnost, a potom vypočítám cokoliv, takže jsem si v tom našla vlastní systém. Potom už to šlo na samé 1 a učitelka se hodně divila. Ve škole se hodně počítá s tím, že po vysvětlení to ti chytří pochopí na první dobrou a ostatní se jenom povezou, přitom by to tak vůbec nemuselo být :-).