Kde se cítím nejlépe

A je tu první článek v novém roce. Také máte místo, které rádi navštěvujete? Já ano. A tohle je moje čtvrtletní slohová práce na téma: Kde se cítím nejlépe.

Je mnoho krásných míst, pro mě je však nejkrásnější jen jedno, a tím jsou hory. Každý rok se těším, až v zimě vyrazíme do malé vesničky v podhůří Jeseníků, kterou obklopují husté lesy.

Za značkou oznamující začátek obce je vidět jen několik málo domů. Ty jako by se skrývaly pod hustým pláštěm tvořící kouř z komínů a za rozsvícenými okny je vidět promrzlé obličeje hřející se nad šálkem čaje a kochající se krajinou venku. Uprostřed vísky teče menší potůček zurčící si svou oblíbenou zimní písničku hluboko v lesích. Celé vsi vévodí sjezdovka, kde se každoročně setkávají nadšení lyžaři.  Na tu vyrážíme i my.

Hory tyčící se do výšin ukazují své zasněžené vrcholky slunci, jenž svými paprsky šimrá koruny okolních smrků, z nichž visí rampouchy připomínající křišťálové nože. Zimní krajinu okolo mě jako by přes noc někdo pocukroval. Jen kam oko dohlédne je vidět sněhové peřiny pokrývající i věž nedalekého kostelíku. Jeho okna děda Mráz pomaloval nádhernými bílými obrazci připomínající krajku babiččiny sukně. Takové je ráno na sjezdovce. Pohodlně se proto usadím do své monoski a vyrážím na svah užít si onu zimní nádheru. Sotva projíždím první oblouček, cítím, jak mi pod lyží křupe vrstva sněhu, která pod dopadajícími slunečními paprsky vypadá jako posetá miliony diamantů. Chlad štípající mě do tváří mi připomíná, že paní Zima už dorazila i k nám. Najednou se zvedne vítr a sněhové vločky se roztančí ve vzduchu a ukazují se v celé své kráse. Nakonec se ale zatáhne a šedá sněhová mračna naznačují svoji moc. Vzápětí začínají hory ronit slzy a na promrzlou krajinu padají dešťové kapky. Všichni rychle pospíchají ukrýt se do svých příbytků. I já se nakonec rozhodnu schovat v našem útulném ubytování. S horkým čajem a nohama u krbu pak ráda vzpomínám na příjemně strávený den na sjezdovce.

Na horách se cítím nejlépe, protože zimní krajina spolu s měkkým sněhem rozprostírajícím se pod mojí lyží a tiše praskajícím v každém správně provedeném oblouku je k nezaplacení.