Nejlepší tučňák

 Protože venku právě leží čerstvě napadený sníh, připravila jsem si pro vás malou zimní povídku.

Nejlepší tučňák

Minulý rok se na severním pólu vylíhla mláďata tučňáků. Na první pohled bylo vše tak, jak má být, přesto se ale jeden sameček výrazně lišil od ostatních. Měl nazelenalé zbarvení peří a velká křídla, která mu neumožňovala dobře plavat.

Miminko, kterému všichni říkali Čtyřlístek, bylo odmalička velmi zvídavé. Rádo si hrálo se svými sourozenci nebo poznávalo okolní svět. Nejraději však mělo sníh. Při chůzi totiž pěkně křupal a navíc se z něj daly stavět koule větší než sám Čtyřlístek. Maminka však o něj měla strach, protože si myslela, že se někde utopí. Proto ho nechtěla samotného nikam pouštět, což se mu, ani jeho sourozencům, nelíbilo.

Malý tučňák zanedlouho vyrostl a s tím si i uvědomil, v čem se liší od ostatních. Vadilo mu, že si sám neuloví ani tu nejmenší rybku. Ostatní se mu za to často posmívali. To nejhorší ale mělo ještě přijít. Na severním pólu byla totiž vyhlášena plavecká soutěž. Jakmile se Čtyřlístek dozvěděl tuhle zprávu, zamrzelo ho to. Neuměl si představit, že by jen kvůli svým větším křídlům měl být vyřazen ze soutěže. Nebylo mu ale nic platné ani to, že se pokoušel domluvit s organizátory na nižší hladině vody. Čtyřlístek totiž neuměl plavat ve velké hloubce, většinou se v ní potopil. Nikdo však o tomhle nechtěl ani slyšet. Takové zjištění ho hodně mrzelo, ale nakonec mu zlepšila náladu maminka, která slíbila, že ho místo plavání vezme na hory. V jejich okolí jsou totiž ledovce, kde je spousta sněhu po celý rok.

Tučňák se data odjezdu nemohl dočkat, každý den si vytrhl jeden list z kalendáře visícího nad jeho postelí. Když konečně nastal vytoužený den, Čtyřlístek stál na nástupišti jako první a čekal na vlak, který ho měl dovézt na jeho milované hory. Po několika hodinách jízdy se dočkal. Za zamlženými okénky vlaku se objevily mohutné ledovcové výčnělky pokryté sněhem. "Hurá, hory jsou tu!" vypískl nadšeně Čtyřlístek, nechal svůj batůžek na sedadle a utíkal k první sněhové hromadě ležící na nádraží, kterou sem odhrnuli kolemjdoucí. Hned se pokoušel si z ní postavit sněhuláka ve své velikosti. Vtom ale přiběhla maminka, chytla Čtyřlístka za ruku a  šli spolu do nejbližšího hotelu ve tvaru iglú. Tam si to Čtyřlístek oblíbil. Onen večer usínal s pocitem, že zítra se musí stát něco výjímečného. A měl pravdu.

Další den se výletníci dozvěděli, že se na ledovci mají konat lyžařské závody. Nebyylo to ale jen tak. Závodila zde různá zvířata s nejrůznějším omezením. Nikdo je však neodsuzoval, ani mezi nimi nedělal rozdíly. Čtyřlístkovu maminku tedy napadlo, že by její syn mohl tenhle závod také zkusit. Tak se taky stalo a než se Čtyřlístek vzpamatoval, už seděl na své nové upravené lyži, kde se mu nemohlo nic stát.

"Připravit, pzor, start!" Jakmile zamplionu zaznělo poslední slovo, všichni závodníci vyrazili na trať. Poté už bylo slyšet jen křupání sněhu pod lyžemi a jejich jemné zařezávání do svahu.

Po skončení závodu všichni jen netrpělivě očekávali výsledkovou listinu. Předání medailí vítězům se totiž konalo až k večeru ve zmíněném ledovém hotelu. Čtyřlístek se na výsledné pořadí netešil, protože měl strach,že by se mu ostatní soutěžící smáli, pokud by něco pokazil nebo skončil až na posledním místě. Lyžoval totiž poprve v životě, ale závod si moc užil. 

Nejdříve se tedy na výsledky šla podívat maminka. A nevěřila svým očím. Jméno jejího syna bylo tučně napsáno na první příčce a u něj byl obrázek se zlatou medailí. Měla proto velikou radost a hned běžela novinu ohlásit tučňákovi. Čtyřlístek tomu nemohl uvěřit a těšil se na večer.

V hotelu tou dobou už probíhaly velkolepé přípravy na vyhlášení výsledků závodu. Celá místnost, kde se to mělo udát, byla vyzdobená barevnými lampiony a na stěnách byly vkusné dekorace. Celou atmosféru doplnil obrovský plyšový sněhulák připravený pro vítěze. 

Očekávaná chvíle nastala, Čtyřlístek si oblékl svoji oblíbenou košili, upravil si kravatu a vydal se mezi ostatní závodníky, kteří už netrpělivě vyhlíželi pořadatele. V tu chvíli se organizátoři spolu s maminkou objevili ve dveřích. Napětí v místnosti vzrostlo. Jenže pořadí bylo vyhlašováno od posledního místa. Když si už Čtyřlístek myslel, že se mu závod opravdu nepovedl, zaznělo jeho jméno. A už se mu na krku houpala zlatá medaile. Měl z toho neskutečnou radost. Ta byla ještě větší, když se dozvěděl, že bílý sněhulák obřích rozměrů čeká právě na něj. A tak má Čtyřlístek sněhuláka, který mu dělá radost i v létě a nikdy neroztaje.

Od té doby se Čtyřlístek pravidelně účastní lyžařských závodů, na které s oblibou bere i své kamarády a sourozence. A hory má rád ještě více než kdy předtím.