Janahruba | Připravit, pozor, start!

Asi každý den se s tímto setkáváme. S čím? Se slevami, nakupováním. Činností, kterou se spousta lidí i baví. I proto jsem se rozhodla napsat na tohle téma fejeton.

Slevy, slevy a zase slevy. Jakmile se tohle magické slovo objeví v letáku, který s železnou pravidelností, týden co týden, přistane ve všech poštovních schránkách po celé republice, vyráží značná, především starší část obyvatelstva na hon za levnějšími výrobky. Tenhle závod začíná v den, jehož datum je čitelně vytištěno na přední a zadní straně onoho kouzelného papíru. Jenže má to jeden háček. Akce totiž začínají brzy ráno. To by starší generaci určitě nevadilo protože jak je známo, důchodci už nemohou dospat a už v brzkých ranních hodinách nevědí, co by dělali, ale v tuhle dobu spousta lidí cestuje do školy nebo do zaměstnání.Zrada přijde v okamžiku, kdy spěchající důchodce, jedoucí ve svém nejlepším autě z poloviny 60. let, přidává plyn, na tachometru se ručička posouvá směrem k rychlosti 40, motor funí, děda ve slušivé rádionce už si mne ruce, jak dnes zase dobře nakoupí a ejhle, kolona, která se táhne až na křižovatku. A ještě na něj ostatní ze všech stran troubí, aby zrychlil. Ale nevadí, taková šance se přece nesmí vzdát a proto trabant pokračuje dál svým tempem směrem k místu, kde každý týden probíhají nekončící boje za levnější výrobky. Už je konečně tady, dědovi spadne kámen ze srdce. Co mu ale na náladě nepřidá, je dav tlačících se soupeřících s nákupním vozíkem u vchodu. Nákupní vozík, na ten nesmíme zapomenout. Nutnost, bez které by závodění bylo k ničemu. Vstupenkou se proto stává pětikoruna, desetikoruna nebo žeton, Ten je ale pouze pro pravidelné zákazníky. Splníme tedy tenhle požadavek a uháníme stoupnout si za funící dav. Poté co si vybojujeme místo co nejblíže ke vchodu, čekáme už jen na pokyn. A už je to tu, na hodinách odbíjí osmá. Připravit, pozor, start! Dveře se rozletí a závodníci vtrhnou do tajemných uliček plných zlevněného zboží. Většinou se soutěží v disciplínách jako jsou např. získat co největší množství aktuálně nejlevnější zeleniny nebo nakoupit co největší objem mléčných výrobků. Při poslední zmiňované disciplíně se účastníci zaměřují především na nákup větších balení, stejně jako při výzvě s názvem "Kdo bude mít doma nejvíce kartonů mléka a cukru, vyhrává". Před svátky se k nim obvykle připojí i máslo, ale to už obchody opravdu praskají ve švech. Pokud se tyhle disciplíny objeví na letáku ve schránce současně, můžeme čekat, že v obchodě budeme svědky nečekané důchodcovské hádky a v případě, že bychom si snad dovolili koupit některé z akčních výrobků, u kterých se právě mačká skupinka soutěžících, riskujeme, že si domů kromě nákupu odneseme i bolestivou a děsivě vyhlížející modřinu, od francouzské hole, která nám omylem přistála na noze po tom, co soutěžící zjistili, že tohohle zboží zbývá už jen jedna paleta a nikdo neví, kdy přivezou další. Všechny tyhle těžkosti se však vytratí u pokladny, kde můžeme vyskládat nákup na pás a mít dobrý pocit z toho, že jsme pro jeho získání taky něco udělali. Sice doma většina závodníků zjistí, že nejenom mají doma spoustu nepotřebných věcí, ale i to, že ztratili polovinu dne nakupováním. Ani to je však neodradí si tenhle závod příští týden nezopakovat.

Tímhle článkem jsem chtěla poukázat na někdy až zbytečnou zbrklost a neohleduplnost některých lidí. Doufám, že ho přijmete s humorem :)